Nezhojené rány národa
Co kniha zobrazuje
Autor Lubomír Vejražka, kresby Pavel Piekar, grafická úprava: Zbyněk Hraba
Vydalo nakladatelství Baset M.Uhlíř (2012)
720 stran, 40 kapitol ve čtrnácti zastaveních, 180 x 235
Návazná kniha - Jizvy zůstávají ... https://jizvy-zustavaji-dedictvi-zla.webnode.cz
- Kniha "Nezhojené rány národa" se věnuje dosti opomíjenému tématu rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých a šedesátých let, také vězňům samotným, zahrnuje i "nadčasové" kapitoly.
- Zobrazuje nejen vnější život rodin a dopad totality na ně, zaměřuje se hodně na vnitřní dramata žen při zatčení manžela, při soudu a návštěvách. Vystihuje trvalý psychický tlak na ženy během věznění partnera, těžká rozhodování, zda se rozvést, a tak se zbavit týrání a pronásledování od komunistů. Extrémní ústrky rodin zůstaly z větší části stranou při ztvárnění padesátých let publicistikou, literaturou, historiky i samotnými vězni. Někteří vězni pocítili dluh vůči svým manželkám a rodinám za to, že po svém propuštění viděli spíše svou pohromu než jejich tragédii, a pokud zaznamenali své osudy, příběhy nejbližších tam nepromítli. O tématu rodin se začíná vědět více až v poslední době.
- Líčí obtížnou cestu rodin k vězňům po propuštění a obráceně, cestu vězňů na svobodě ke svým nejbližším. Vězni opouštějící brány lágrů a věznic např. nevěděli, že žena žije s někým jiným, nebo tušili, ale dělali si naděje. I pevná manželství se rozpadala - vracel se jiný muž k jiné ženě.
- V zhuštěné podobě se zde objevuje též realita života padesátých let, atmosféra doby, zločinnost a metody StB.
- Kniha popisuje zatčení, výslechy, život v lágrech a věznicích, ale především podchycuje vnitřní prožitky vězňů a jejich deprese, nevynechává však ani chvilky radosti a přesvědčení, že vše dobře dopadne. Nechybí ukázky "soubojů" s bachaři. Stranou nezůstávají následky lágru na duši, neurózy a strachy, dozor StB nad propuštěnými.
- Nevěnuje se jen vnitřnímu a vnějšímu světu vězňů a jejich rodin. V nadčasových kapitolách přesahuje i do současnosti a zabíhá do oblasti filozofie. Rozebírá údajné omluvy komunistů. Zamýšlí se, proč přišla totalita KSČ a proč se dnes do jisté míry pozapomnělo na minulou dobu. Jaký negativní dopad měla tlustá čára, kterou v devadesátých letech udělala politika i společnost za érou KSČ. Proč se nesoudily zločiny této strany. Zabývá se otázkou, zda a kdy je možné se při osobním selhání ospravedlnit vlivem doby a mládí. Uvažuje o významu "beznadějného" odboje a důvodech vstupu do ilegality. Ukazuje různou míru spolupráce s režimem. Své místo má filozofický pohled na viny, tresty, na smysl odpuštění a lítosti, na vztah muklů k tzv. Vyššímu principu a Prozřetelnosti. Vybízí k zamyšlení nad silou člověka a jeho schopností překonat nepřekonatelné. Klade otázky, avšak ne vždy si dělá ambice odpovědět.
- Zahrnuje široké spektrum motivů od hluboce osobních zpovědí přes dějové úseky až po složitá zamyšlení. Tuto škálu nebylo možné svázat do stejné formy, stylu. V tomto směru není práce typickou knihou. Přestože se skládá z mnoha rozdílných částí, jako celek vytváří harmonii; řídí se svými vlastními zákonitostmi, nikoli běžnými pravidly. Forma se podřídila knize, nikoli kniha formě. Knihu napsal život, byť se rodila s masivní podporou autora.
- Úryvek z předmluvy knize od Ivo Feierabenda, emeritního profesora z State University Kalifornie v San Diegu (jeho otec byl ministrem za 2. republiky, krátce za protektorátu a pak v čs. exilové vládě v Londýně): "Proč je kniha důležitá k přečtení, i když je často drásavě provokativní a pro někoho nepříjemná, tísnivá? A proč si ta kniha zaslouží nejvyššího doporučení? Protože je to výkřik k probuzení a k boji o pravdivou minulost, o které se kvůli pohodlí či ze studu či z viny raději moc nemluví a na kterou by hodně lidí nejraději zapomnělo."